Mlhavý bod

Střípek prázdného prostoru, ticho a klid. Aurické vakuum. A čím větší je mrazivá pláň, tím užší je spojení.

Navzdory snaze propadat se do hlubokých vod vznáším se v mlze a zdánlivé obrysy jsou to jediné, co ještě vnímám.

A tady je mi dobře. Svět stvořený z těkavých deja vu a mrznoucího času. Svět, kde realitu tvoří jen hustá mračna, přeskupující se do prazvláštních tvarů. Neupadám do beznaděje, ani se nezalykám štěstím. Tady jsem já a mé smíření bok po boku ve věčném tichu.

Netrpím pocitem prázdnoty jen proto, že vědomí je abstraktní. Čím je slovo bez obrazu? Ničím. Jen vyslovenou linií.

Však v obrazu beze slova já ukrývám své vlastní prozření.