Stalo se, že před pár dny brouzdám TV programem a snažím se najít něco kloudného, u čeho by se dalo v klidu usnout. Na obrazovce mi naskočí TV Barrandov a právě začíná mě neznámý pořad "Máte doma uklizeno?". V takovém okamžiku nemohlo následovat nic jiného, než můj výbuch smíchu, ve kterém se málem ztratila i má odpověď "NE". Rozhlédnu se po bytě, zamžourám. "Asi tu mám vážně trochu binec" usoudím nakonec, když pod polštářem místo kapesníku najdu talíř a příbor.

"Pokud máte dojem, že je zde absolutní nepořádek, pak vězte, že jde pouze o systém uložení věcí, který momentálně nechápete." Možná by nebylo od věci si cedulku s tímto moudrým prohlášením pověsit na vchodové dveře, možná bychom se pak vyhnuli otázkám drahých návštěv.

S úklidem je to jako s alkoholem. Ráno po propité noci přísaháte, že alkoholu se už nikdy v životě nedotknete, že něco podobného už nechcete nikdy zažít. Bohužel, jakmile vytáhnete hlavu ze záchodové mísy a začne se vám dělat líp, předsevzetí se ztratí kamsi do neurčita. A stejné je to s tím zatraceným pořádkem. Když se mi po několika (desítkách?) hodin podaří uvést byt do obyvatelného stavu, přísahám všem svatým, že tentokrát, ano, tentokrát to už opravdu budu udržovat, už nikdy nechci zažít muka jako při úklidu takového bordelu. Vtipné na tom je, že tomu pokaždé věřím. Asi bych si už měla konečně uvědomit, že nemám věřit sama sobě. Nedělá to dobrotu.

Takže, máte doma uklizeno? Já totiž ne...